Publikováno 18. září, 2016
Posloucháme nebo nasloucháme?
Poslouchání a naslouchání je, věřte nebo ne, druh komunikace, který je procentuálně využíván nejčastěji. Cílem poslouchání je získávání a zapamatování si informací, které potřebujeme nebo chceme znát. Děje se tak každý den ať už ve škole či v práci, mezi přáteli.
Proces poslouchání
Prvním stádiem poslouchání je třídící selekce. Uvědomujeme si, zda vůbec poslouchat chceme. Následuje udržení pozornosti. Jestliže je téma zajímavé, pro nás záživné, nebude s udržením pozornosti problém. Také je velmi důležité, jak hlasitě sdělující mluví a zda není jeho řeč monotónní. Jakmile jsou nám informace sděleny, začnou se třídit myšlenky. To, co nás nebavilo, je z hlavy vytěsňováno. Mozek tyto informace téměř neregistruje. Myšlenky se tedy třídí nejvíce podle důležitosti a zajímavosti informací. Posledním stádiem procesu poslouchání je zapamatování si utříděných myšlenek.
Naslouchání
Speciálním způsobem poslouchání je naslouchání. Jestliže se sejdeme s partnerem či dobrou kamarádkou, je neslouchání velmi důležité. Může jít o činnost spontánní, ale také o činnost předstíranou. Zda nám protějšek naslouchá, poznáme podle tzv. zrcadlení, což je možno vysvětlit jako poslouchání očima, přikyvování, zkrátka dávání najevo, že protějšek nejenom poslouchá, ale také naslouchá. Druhým znakem naslouchání je neustálá zpětná vazba. Zpětnou vazbou je také zrcadlení.
Jestliže se chce partnerka partnerovi vypovídat, je naslouchání velmi důležité. Žena přitom může procházet těžkým obdobím a povětšinou nepotřebuje znát mnoho odpovědí na její otázky, stačí, když muž naslouchá.
Nevhodné reakce naslouchajícího
Chcete-li být dobrými nejen posluchači, ale také naslouchači, pozorně si přečtěte následující body, které vypovídají o tom, jak se při naslouchání rozhodně reagovat nesluší.
Za prvé nepopírejte pravdivost sdělení. Když se vám chce někdo vypovídat, má problém a potřebuje oporu. Nikomu nepomůžete tím, když mu budete vyvracet jeho názor na šéfovou, když ji vlastně ani neznáte.
Vyvarujte se spontánním radám. Při naslouchání je po vás vyžadováno hlavně zrcadlení a neustálá zpětná vazba, raďte jen na vyžádání.
A přesto, že se vám nemusí zdát, že je tato rada správná, nepříliš souciťte s vypravěčem. Spíše se mu snažte dodat odvahu do budoucích dní, buďte ale opatrní, aby to nevyznívalo spíše jako zesměšňování problémů vypravěče.